Přecpané vlaky, nemilosrdná průvodčí, jazyková bariéra, bloudění ve tmě, horko, zima, hlad, únava,… To je jen krátký výčet nástrah, se kterými se museli klienti Podpory samostatného bydlení vypořádat během dvoudenní „cyklovýpravy“ do Drážďan.
Je již takřka tradicí, že v květnu se odvážlivci z Podpory samostatného bydlení vydávají na dobrodružnou výpravu do Německa. Letos jsme ale volili vůbec nejnáročnější trasu v historii našich cest - vláčkem do Drážďan a pak vlastními silami zpět do Čech.
Říká se, že změna je život, ale taky že život rozdává rány. A obojí se naplnilo vrchovatou měrou během naší "expedice". Naštěstí se ukázalo, že naši klienti ze sebe dokáží dostat v těch nejkrizovějších chvílích to nejlepší. Třeba když nás bez kousku slitování vyhodila průvodčí kdesi na hranicích do chladné noci a my museli znovu šlápnout do pedálů a dojet poslední úsek do kempu v Děčíně. Potmě, celí zmrzlí…. A hle!!! V tu chvíli obvyklé brblání zmizelo a parta se semkla. Našli se i tací, kteří to vzali s humorem.
Zkušenosti z cesty jsme už částečně probírali, ale ještě se k nim chceme vrátit - podnětů je tentokrát více než obvykle!
